Záření
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Záření (radiace) označuje šíření energie prostorem (včetně vakua).
Obsah |
[editovat] Rozdělení záření
Záření může probíhat formou vlnění nebo pohybem částic. Obecně záření vykazuje jak vlnový, tak částicový charakter. Obvykle je však záření studováno z určitého hlediska, kdy převažuje buď vlnový nebo částicový charakter. Pokud převažuje vlnový charakter, používá se obvykle místo označení záření přímo označení vlnění.
[editovat] Vlnění
Charakter záření je dán vlastnostmi daného vlnění, tzn. jeho vlnovou délkou, jeho amplitudou, polarizací apod. Ideální monochromatické záření obsahuje pouze jednu vlnovou délku.
Mezi vlnění patří např.:
- akustické vlnění - zvláštní případ mechanického vlnění
- elektromagnetické vlnění - zabývá se studiem vlnění z hlediska makroskopických veličin popisujících elektromagnetické pole (vychází z Maxwellových rovnic)
[editovat] Korpuskulární záření
Korpuskulární (neboli částicové) je představováno proudem částic. Jedná se tedy o uspořádaný pohyb velkého množství částic.
Mezi částicové záření patří např.:
- záření alfa - proud alfa částic
- záření beta - proud elektronů a pozitronů
- elektromagnetické záření - pokud jsou změny elektromagnetického pole popisovány pomocí fotonů (vychází z kvantové teorie).
Speciálními případy jsou:
- kosmické záření - proud velmi energetických částic přicházející ze vzdálených oblastí vesmíru
- reliktní záření - zbytkové záření pocházející z období těsně po vzniku vesmíru
- sluneční záření - záření přicházející ze Slunce
- světelné záření - v některých případech projevuje vlastnosti vlnění a v některých se projevuje jako proud částic
