Smrt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hyeny požírají mrtvou impalu

Jako symbol smrti se často používá kostlivec

Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Umírání je postupný proces na jehož konci je smrt. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka jedu, nevhodný léčebný postup atd.), se nazývá jako letální.

Obsah

1 Významy pojmu smrt
2 Diagnostika smrti
3 Smrt z právního hlediska
4 Rozdělení smrti podle příčin
5 Smrt v mytologii
6 Náhledy na smrt
- 6.1 Posmrtný život
- 6.2 Konec existence
7 Smrt jako postava v umění
8 Reference

[editovat] Významy pojmu smrt

V běžné mluvě se pojem smrt používá prakticky výhradně ve vztahu k celému organismu, ale v přírodních vědách a lékařství se běžně lze setkat například s pojmem buněčná smrt, kde se slovo smrt vztahuje k části organismu. Zastavení životních funkcí, které lze ještě včasným vhodným zásahem zvrátit, se nazývá klinická smrt.

[editovat] Diagnostika smrti

Dříve se smrt diagnostikovala na základě zástavy dechu a srdečního tepu, a i dnes se těchto ukazatelů používá nejčastěji.^[1] Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že oproti dřívějšku víme, že zástava dechu a srdce nemusí být definitivní, takže se smrt na základě těchto ukazatelů určuje teprve, když je lékař přesvědčen, že dané funkce nelze obnovit. Pokud neexistují jiné významné okolnosti prokazující úmrtí, je na místě pokus o obnovení obou funkcí (viz Kardiopulmonální resuscitace, zástava srdce a zástava dechu).

Z těchto a jiných důvodů se zavedl termín mozková smrt, jež je definovaná jako nevratné vymizení všech funkcí celého mozku.^[1]. Za normálních okolností mozek odumírá během několika málo minut po zastavení dýchání nebo srdečního tepu, ale v případě, že je člověk podchlazen (například v ledové vodě), může se mozková smrt oddálit (jsou zaznamenány případy, kdy byl za těchto okolností topící se člověk oživen až po 20 minutách, aniž by to zanechalo nějaké následky^[zdroj?]).

Vzhledem k tomu, že různé negativní vlivy (např. hypoxie, otřes mozku) postihují nejdříve vývojově mladší části mozku (šedou kůru mozkovou), může dojí k tzv. apalický syndrom, kdy ani EEG nezaznamenává žádné mozkové vlny, a přesto hluboká životně důležitá mozková centra stále fungují. Proto se pro stanovení mozkové smrti vyšetření EEG doplňuje ještě např. vyšetřením kmenových evokovaných potenciálů, které zaznamenávají např. funkčnost sluchových drah na úrovni mozkového kmene (BAEP).

Člověk může být tedy právně prohlášen za mrtvého na základě zástavy srdce, dechové zástavy, zjištěním dilatace (rozšíření) zorniček, či diagnózou mozkové smrti.

[editovat] Smrt z právního hlediska

V české legislativě je smrt definována pouze v zákoně 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), §2 e):

„

Pro účely tohoto zákona se rozumí...smrtí nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene

“

§10, odstavec téhož zákona pak dále stanovuje, že

„

Smrt [§ 2 písm. e)] se zjišťuje prokázáním

a) nevratné zástavy krevního oběhu, b) nevratné ztráty funkce celého mozku, včetně mozkového kmene v případech, kdy jsou funkce dýchání nebo krevního oběhu udržovány uměle (dále jen "smrt mozku")

“

[editovat] Rozdělení smrti podle příčin

Voják padlý během americké občanské války

Rozdělení smrti:

přirozená smrt (stářím, podlehnutí nemoci, u živočichů také např. zabití predátorem)
vražda
sebevražda (harakiri, kamikaze, …)
euthanasie

[editovat] Smrt v mytologii

Smrt a posmrtný život bývá důležitou (často i klíčovou) součástí mytologií. V řadě z nich se vyskytuje Smrt jako bytost či osoba - bůh, anděl či jiná antropomorfní personifikace. Nejčastěji se jedná o kostlivce s kosou.

V řecké mytologii představuje Smrt Thanatos, typický vzhled ovšem nemá.

[editovat] Náhledy na smrt

Smrt je v závislosti na světonázoru posuzujícího buďto ukončením života nebo jeho proměny. Jednotlivé náboženské a někdy i filosofické systémy mají obvykle velice důkladně a konzistentně rozpracovány představy o tom, co smrt znamená pro lidské bytí a jaký je další osud duše dotyčného (pokud tedy připouští, že taková (nesmrtelná) duše existuje.

[editovat] Posmrtný život

Jiná forma bytí

Řada náboženských systémů předpokládá existenci nehmotné nesmrtelné duše, která přetrvá smrt a žije dál, obvykle mimo hmotný svět živých. Často se pojí s koncepty nebe a pekla. Tento pohled postulují abrahámovská náboženství (křesťanství, islám, judaismus). Smrt je zde pouze odchodem z tohoto světa, často za lepší a krásnější částí života (pokud je naděje, že člověk odchází do nebe), takže by vlastně v těchto případech neměla být důvodem k zármutku.

Reinkarnace

Zejména podle východních náboženství může docházet k reinkarnaci, tj. převtělení duše zemřelého do nového člověka (či případně k převtělování duše mezi jednotlivými živými organismy). Některé předpokládají finální osvobození zasloužilé duše od tohoto procesu.

[editovat] Konec existence

Názor, že smrt zcela ukončuje existenci daného člověka, je typický pro ateistické a materialistické náhledy na svět, které popírají existenci nehmotné nesmrtelné duše.