Babočka kopřivová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Babočka kopřivová |
||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
.jpg.html) Babočka kopřivová
|
||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||
| Aglais urticae Linné, 1758 |
||||||||||||||||||||
| Poddruhy[1] | ||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||
|
Nymphalis urticae[1] |
Babočka kopřivová (Aglais urticae, Linné 1758, jiný název Nymphalis urticae[1]) je druh motýla z rodu baboček, patřících do čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Svoje druhové jméno dostal podle živné rostliny housenek – kopřivy dvoudomé (Urtica dioica).
Jde o jednoho z nejhojnějších motýlů,[2] který se vyskytuje v celé Evropě, přes Rusko, Asii po Japonsko,[3] od nížin až po vysoké hory. Létá od března do října.[4] Není vázaný na žádný konkrétní typ stanoviště a tak jej lze nalézt v zahradách a parcích, na okrajích lesů a luk, v příbřežní vegetaci, vzácní nebývají ani ve velkých městech.[2]
Nepatří mezi velké motýly, protože délka předních křídel je 22 až 30 mm. Křídla mají typickou oranžovo-červenou barvu s černými skvrnami, především na okraji předních křídel. Dolní okraje křídel jsou lemovány modrými skvrnami na černém pozadí. Od podobné babočky jilmové se liší bílou skvrnou na předním okraji křídel u jejich špičky, což umožňuje jejich snadné vzájemné rozlišení.
Jde o dvou až tří generační, solitérně žijící druh s otevřenými populacemi. Poslední generace těchto motýlů přezimuje a na jaře opět založí další generaci. Přestože jsou jedinci geneticky velmi rozmanití, není mezi nimi v rámci Evropy podstatný rozdíl. Pouze populace ze Sardinie a Korsiky bývá někdy považována za samostatný druh Aglais ichnusa.[3]
Obsah |
.jpg.html)
[editovat] Popis
Jako všichni ostatní motýli prochází babočka kopřivová dokonalou proměnou. Jeho životní cyklus má čtyři stádia, během kterých se jedinec vyvíjí od vajíčka až po motýla. Prvním stádiem je vajíčko, druhým larva (v případě motýlů housenka), třetím kukla a posledním dospělec neboli imago. Vzhledově se všechna tato stádia výrazně liší.
[editovat] Vajíčko
Babočka kopřivová klade soudečkovitá vajíčka ve skupinách na spodní stranu listu hostitelské rostliny, kterou je kopřiva dvoudomá.[3] Vajíčka jsou tmavě zelená s osmi světlejšími žebry.[2]
[editovat] Housenka
Z vajíčka se vylíhne housenka, která dosáhne délky přibližně 3,5 cm. Její tělo je pokryto kratšími trny, které mají odradit případné predátory před jejím pozřením. Povrch housenky má tmavě černozelenou barvu s podélnými žlutými pruhy na stranách a na hřbetě.[5] V období před zakuklením žijí housenky v horních částech kopřiv[5] v malých skupinách nebo samy, v období prvního instaru se zdržují ve společných hnízdech. Kromě ochrany jim to umožňuje i vývoj za relativně nízkých teplot.[3] Následně se housenka zakukluje. Během této doby dochází k vývoji motýla.
[editovat] Dospělec
Dospělý motýl je veliký 40 – 50 mm,[1] délka předních křídel je 22 – 25 mm[3] (některé zdroje uvádějí až 30 mm[2]). Babočka má nápadně oranžovo-červená křídla a tmavé tělo. Na křídlech má několik poměrně velkých černých skvrn, většinou u horního kraje předního páru křídel. Křídla jsou na dolním okraji lemována řadou modrých skvrn na černém pozadí. Mezi poslední černou skvrnou a špičkou předního křídla je výrazná bílá skvrna.
Spodní strana křídel je šedohnědá, ostře rozdělená mezi světlou vnitřní a tmavší vnější část. Okraje křídel má mírně zubaté.[6] Samci jsou menší než samice a mají štíhlejší křídla.[2]
[editovat] Výskyt
Babočka kopřivová není vázána na konkrétní biotip a vyskytuje se na velikém území napříč kontinenty. V Evropě je jí možné pozorovat ve všech státech s výjimkou Islandu a to až do oblasti za polární kruh. Směrem na východ pak obývá Rusko, Turecko, část Blízkého východu, přes Asii až po Japonsko. Obývá oblasti s nadmořskou výškou od 0 do 3 000 metrů nad mořem.[4]
[editovat] Chování
.jpg.html)
Babočka kopřivová vytváří ve vegetačním období dvě[3], dle některých zdrojů až tři[6] generace, které se během léta překrývají. Poslední generace v roce přezimuje. Dospělci z této generace nemají dostatečně vyvinuté pohlavní orgány a věnují se převážně příjmu potravy a slunění, což jim usnadňuje přezimování. Chování spojené s rozmnožováním se u nich projevuje až na jaře. Samci pro rozmnožování používají vyčkávací strategii (perching) a v odpoledních hodinách hájí dočasná teritoria.[3]
K zimnímu spánku vyhledávají úkryty často i v blízkosti člověka – ve sklepích či na půdách venkovských domů.[2]
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c d ŠTĚPÁNKA, Němcová. BioLib [online]. [Cit. 2008-07-10]. Kapitola Profil taxonu, babočka kopřivová. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f TEREZA, Vachoušková. příroda.cz, příroda, ekologie, život.. [online]. [Cit. 2008-07-10]. Kapitola Babočka kopřivová - Aglais urticae. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g SAMEC. Mapování a ochrana motýlů České republiky [online]. [Cit. 2008-07-10]. Kapitola Babočka kopřivová - Aglais urticae (Linnaeus, 1758). Dostupné online.
- ↑ a b Butterfly-guide.co.uk - Aglais urticae [online]. [Cit. 2008-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b REICHHOLF, Josef H.. Motýli. Dobřejovice : REBO Productions CZ, 2004. ISBN 80-7234-310-6. Kapitola Babočka kopřivová, s. 88.
- ↑ a b REICHHOLF, Josef H.. Motýli. Dobřejovice : REBO Productions CZ, 2004. ISBN 80-7234-310-6. Kapitola Housenky, s. 213.
- V tomto článku je použit překlad textu z článku Small Tortoiseshell na anglické Wikipedii.
