API
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
API je zkratka anglických slov application programming interface, což znamená rozhraní pro programování aplikací. Tento termín používá softwarové inženýrství v programování. Jde o sbírku procedur, funkcí či tříd nějaké knihovny (ale třeba i jiného programu nebo jádra operačního systému), které může využívat programátor, který knihovnu využívá. API určuje, jakým způsobem se funkce knihovny mají volat ze zdrojového kódu programu; rozhraní knihovny, které se využívá po přeložení programu do binární podoby a během jeho běhu, se nazývá ABI.
Důležitá jsou například grafická API jako OpenGL a DirectX, která jsou standardizována, a programátor je může v programu využít. Způsob jejich vykonání pak záleží na konkrétním počítači, na výkonnosti grafické karty, případně může být vykreslování kompletně softwarově emulováno nějakou programovou knihovnou (např. Mesa).
V operačním systému Microsoft Windows se pro komunikaci programů se systémem používá Windows API.
Funkce API jsou programové celky, které programátor používá namísto toho, aby je sám naprogramoval.
[editovat] API operačních systémů
V současné době jsou nejrozšířenější dva standardy aplikačního programátorského rozhraní (API) OS: POSIX (IEEE) a Win32 (Microsoft). Rozhraní POSIX bylo vytvořeno pro standardizaci sdílení v čase u operačních systémů postavených na bázi UNIXu, rozhraní Windows API především pro definici vláken a plánování.
